Lasiczka

Aby to nevypadalo, že je to naše zvířátko snad nějaký svatoušek, tak na ní prásknu pár největších prohřešků, kterými mě faaakt nakrkla.

Klasicky jako první začala pelíškem – ten jí teda obdivuhodnou dobu rozčiloval! Ale zpracovala si ho řádně, myslela jsem, jak jí přilepšim, když jí teda věnuju matraci.. dobrá, byla na kousku roztrhnutá a čouhal z ní molitan.. následně už nečouhalo vůbec nic a všechen obsah (důkladně rozžvýkán jsem potkávala ještě dlouho poté po pokoji (myslim, že pod postelí je dodnes .. pokračovalo to další matrací s obdobným úspěchem – Bože, jak já jsem naivní!

Oblíbená jsou i vodítka.. Nejvíc mě teda dostala, když jsem jí vezla autem a zapomněla jsem jí sundat nové kráásnéé koženéé loveckéé úžasnéé vodítko.. (Ne že by jí nějak překáželo..) Joo, byla hodná celou cestu, ale když jsme vystupovali a vodítko jsem vzala do ruky – na druhým konci mě nečekal pes, ale užužlanej kus kůže, karabina chyběla. Zabít! 

Obojky taky nejsou k zahození, máme jich nespočet. Ten fešáckej se šátečkem .. ze šátečku už jsou spíš takový cáry látky.. Líbil se mi nooo:-)) Ale Ája má jinek vkus, chápu! .. nebo ty drahýýý s ukousanýma zapínaníma.. Cokoliv má karabinu nebo něco podobnýho, co se dá kousat- je zaručeně lákavé!

Nejsou to ale jenom Ájinky věci, co si ničí. Když naposledy roztrhala polštář, tvářila se dost provinile.. můžete posoudit! 

Taky už vím jakou výplň má peřina, pod kterou spím.. (A jinou teda nedostanu, boo maminka řekla, že si pod tím budu spát, když Aisha všechno musí zkoumat i zevnitř!) … a velice úspěšný měla týden, před pražskou výstavou.. Zoubkama si prohnala můj jediný materiální majetek, který vlastním (teda kromě koně) .. digi foťáček. Podařilo se jí vykousat všechny clony, kryty, objektiv, zub se zaryl i do displaye.. Jen tak pro legraci (jak jinak) jsem to zkusila poslat na reklamaci, když mi pak volal pán jaká že hyena tohle zvládla – neivm co si myslel, copak nezná štěňátka?! – a že oprava stojí víc než je cena foťáčku, bylo mi jasný co si budu přát od Ježíška Aby toho nebylo málo – hned další den jsem u ní v pelíšku našla i sluchátka, která překvapivě vedla do iPodu.. Jestli někdo znáte vhodnou reakci-sem s ní! My jsme šli na procházku a dlouho do noci jsem si říkala, odpouštěj! 

Teď tak přemýšlím, proč zrovna o tomhle jsem začala psát. Ten výčet věcí, který rozhodně není kompletní.., mě spíš vyděsil! Ale vás, kdo máte podobného zrzouna doma to nemůže překvapit! 

Hlavně, že je máme rádi!

BTW: Vzpomněla jsme si ještě na poškrábané domovní dveře z třešňového dřeva – mamča je dostala k narozeninám měsíc před příchodem Aishinky Dále nějaké to oblečení, samé nezajímavé modely,,, nejvíc ale řvou děti.. těch plyšáku co Ájinka spořádala .. 

A na fotce je zrovna zachycená s nohou Barbienky. Jsme si pak s dětma hráli, že modelka měla autonehodu, amputovali jí nohu .. Tragické příběhy, ale aspoň přestali brečet