Lasiczka

Tak jsem se pořád tolik chystala, že Ájince napíšu nějakej článek k prvním narozeninám.. se spoustou fotek od miminka až po roční dámu.., že jsem to doteď nezvládla. No, tak třeba k těm druhým narozeninám

Ale vůbec to neznamená, že bychom nějak zaháleli. Jaro konečně vypadá jako jaro a já nestačím nabíjet baterky do foťáku, jak ho chci všude tahat s sebou..

O víkendu jsme se byli podívat na žateckém svodu loveckých psů. Ráno jsem zjistila, že nemám doma auto, tak jsme se vydali na cestu pěšky. (Takových 6km v sedm ráno – hezká procházka..) Bylo mokro, tak jsem si vzala zimní boty.. Když jsem se kolem poledne stále procházela u řeky – pěkně jsem litovala.. Ale zpátky k tomu svodu.. Jsem moc ráda, že jsem se byla mrknout, protože jsem aspoň měla možnost zhodnotit rozdíly (Praha – Žatec.. rozdíly víc než patrné ) Sešlo se tam přesně 50 pejsků, ale oproti Praze byl maďárek jen jeden (!).. a výmaři tři! Naprostou převahu měli fousci a border teriéři (což teda nechápu, protože jsem jich tolik nikdy neviděla..). Počasí bylo opravdu super, tak jsme si s Ájou užili pěkné dopoledne.. Občas za námi přišel i nějaký ten myslivec se zeptat, esli to co mám na vodítku je skutečně maďarský ohař, .. Měla jsem pocit, že někteří ho viděli prvně. Ale co mě překvapilo ještě víc, byl pan posuzovatel, když přišli na řadu výmaři.. Změřil psa a začal se ptát lidí kolem esli jako neví, kolik má takovej pes měřit podle standartu.. že si není jistej.. a pak taky, že má pes nepravidelný skus, zda je to vylučující vada z chovu. No nevím, ale tohle by snad měl vědět posuzovatel, ne se ptát lidí kolem Jinak nejvíc líto mi bylo toho jediného zrzavce mezi ohařema. Pejsek měl údajně vleklé potíže s trávicím ústrojím a asi si užil s doktorama dost, protože se nechtěl vůbec nechat prohlédnout. Když došlo na kontrolu zoubků, tak kolem sebe hystericky kousal (majitel i rozhodčí si užili asi pěknou masáž ) a bylo vidět, že to nese těžce. Nakonec se povedlo.., nenápadně se nechal i změřit, ale muselo to pro něj být hodně stresující. Přesně bylo vidět, jak kdo se na prohlížení připravoval. Byli tam psi, co v 8 měsících krásně downovali, ale jak došlo na obyčejné měření, tak stáhli ocas a nenechali na sebe ani sáhnout.. Jinak ale musím říct, že všichni pejsci byli docela pohodáři a ňafání jsme slyšela jen o těch borderů uštěkanejch :)

Po svodu jsme se zašli podívat k řece a došli jsme až ke kamarádce Lucce a jejím zlatíčkům (doslova). Abych nezapomněla – odkaz na jejich webovky dnes přidám i k nám na stránky. Lucka se zabývá chovem Kinských koní a že je úspěšná, o tom svědčí i letošní čerstvé přírůstky.. Hříbátka se narodila před týdnem, dokonce ve stejný den .. a když jsem je viděla prvně, tak bych je poznala jen podle mamin Lucka si sice přála kobylky, aby mohly rozšířit chovnou základnu a dva hřebečci to trochu zamotali.. ale za rok se to už povede, to je jasný!

Aisha si celou procházku průbežně prokládala plaváním v řece.. a mám pocit, že jednou mi už vážně někam odplave. Když se dá do vody hezkysejít, tak už se vůbec nebojí a plave a plave.. Nakonec mi v nestřežené chvíly skočila do vody i za kachnou Ale naštěstí ji chtěla asi jen vylekat, tak se hned vrátila :)

Na fotky ze svodu, od koní a tak různě nastřádaných během dubna se můžete podívat TADY.