Lasiczka

Naše narychlo naplánované setkání se opravdu vydařilo! Napsala bych, že na něj budeme dlouho vzpomínat, ale samozřejmě raději doufám, že místo vzpomínání brzy zase něco podobného naplánujeme! Setkání šesti maďařích holčiček a krásné pitbulky Nikitky (označení Brutální Nikita na ní opravdu nesedí! ) bylo vážně moc fajn a nemělo chybu!

Aisha se na slibovaný výlet těšila.. Ona se totiž těší pokaždé, když ji pustím do auta Cesta nám ubíhala rychle, ale když jsme už v cíli zastavily, tak se kouknu na moje zlatíčko a už vidím, jak slintá.. a než otevřu dveře, tak už můžu rovnou jít hledat ručník No zatáčky cestou do Rokycan nám nedělají dobře, jak už jsme se dvakrát přesvědčily!

Za chvíli jsme se sešli už všichni, proběhlo krátké seznamování (boo se stejnak všichni známe z netu a psy bychom díky jejich vzorně vedeným webům poznali i bez páníčků ) a mohlo se vyrazit. Holky si hrály od prvních chvil, ty opravdu žádnou adaptaci nepotřebovaly.. vižla jako vižla! Všechny naprosto šílené, hravé, zblázněné do klacků a čehokoliv pohyblivého.. no kdo nemá doma, asi nepochopí. Abych vůbec tu naší smečku krátce představila, dorazili: Evča s Vráťou a jejich Anie z Kulivé hory, Evča s Petrem a holkama Madlenkou a Nikitou a samozřejmě trio z Královských vinic: Dianka (Artemis) s Erikou, Agáta a Amy a jejich opatrovnice Barča (ty cestovaly obzvlášť vypečeným způsobem!!! ) a moje Aisha.

Holky jsou to jako lusk, svým postavením tam vynikala Nikita, opravdu černá perla! Madlenka je ještě malé mimčo, ale svou výškou se už ostatním mohla rovnat! Bude to šikovné miimo, protože už teď je na ní výcvik páníčků znát! Kromě toho dostala taky pár lekcí od ostatních fenek, především Agátka se ve výchově realizovala Ale ono je to třeba A příště už to zase možná Madlí nandá Agátě! Aisha se nejvíc objevovala po boku Dianky, přecejenom se s ní teď viděla nejčastěji a ségry si asi sednou! Amynka byla jako obvykle nejhodnější a nejmilejší, protože při pohledu na ní si každej řekne: „A bude to moje šídlo taky někdy takhle v klidu?“ a Anie je třeštidlo jak má být! A taky krásný koblížek, když mi Evča vyprávěla, jak Anie nechce žrát – no musela jsem se upřímně zasmát! Když pes nechce žrát, tak vypadá jako Aisha!

 

Cesta (no, Erika tomu po pár minutách začala říkat tůra ) vedla přes louky.. zarostlé a méně zarostlé Ale hafanům se, myslím, stejně víc líbily ty zarostlejší úseky! .. přes potok, kam snad všechny kromě Nikitky (která po vodě nejvíc toužila, ale ze zdravotních důvodů nemohla) nastoupily se svlažit.. přes lesy až na vrchol kopce Vršíček, který byl (jak jsem se dnes z Evči článku dozvěděla) naším cílem. Zde se nám podařilo udělat pár skupinových fotek a pokračovali jsme do toho správného cíle – hospůdka!

Tady holky našly dalšího parťáka na hraní – berňáka Charliho. Tak narostlého psa jsem ještě neviděla.. Sice měl srst jemňoučkou, že si ho dokážu představit jako polštář, ale do postele bych ho asi nechtěla, boo bych se tam už asi nevešla! Byl z holek úplně hotovej, ale není se čemu divit.. Musel si určitě myslet, že má halucinace Místní nás také přijali vřele (na to jak jim holky zoraly právě zametené hřiště na nohejbal ) a při odchodu se ptali, kdy dojdeme zase! 

Na zpáteční cestě si to zrzky spolu s Niki trochu zpestřily, když se vydaly za srnkama! Madlí s Di byly jediné, kdo se nenechal strhnout davem, ostatní přišly po chvilce.. jenom Agi s Nikitkou si to trochu protáhly! Ale naštěstí byly zpět cobydup a tak nikdo nestačil zmatkovat

Kolem 22h jsme se dostali zpět k autům, unavení psi se vcelku poslušně naskládali do aut, s páníčkama jsme se stihli ujistit, že tohle nebylo naposledy a že brzy se zase sejdeme a vyrazili jsme na cestu. Ta naše byla určitě nejdelší, taky jsem zvládla potkat zajíce (před Kralovicema), který byl chudák tak zmatený, že jsem musela zastavit.. a taky lištičku (za Kralovicema ), která stihla utéct docela rychle, takže zvěř na cvičení stále nemám A to už jsme viděla ten Eriky šťastnej obličej, že bude mít s čím cvičit Ale korunu tomu dodal zajíc, který se zatoulal až do centra Žatce! A pak že tu máme málo zvěře.. Díky moc všem zúčastněným a jejich skvělým hafanům! Těšíme se na další srázek!

A protože jsem s sebou neměla foťák (doufám, že ségra z dovči doveze nějaké pořádné obrázky, když už ho má neteře mi tam prej pořád fotí čumulky (tak říkají Aishe), takže si udělám představu o psím zastoupení na chorvatských plážích ), tak všechny použité fotografie vůbec nejsou moje a děkuju za ně Evče od Anie a Evče od Niki a Madlí.. a hned jak Erika šoupne fotky na net, tak poděkuju i jí! Odkazy na jejich stránky, kde si také můžete přečíst povídání o setkání a vidět všechny fotky, jsou už v úvodu. Díky, díky!