Lasiczka

Tak je to za námi! Celý týden jsem se užírala myšlenkou, esli je vůbec možné něco takového ujít.. Především proto, že počasí vypadalo hrozně a já ležela doma nastydlá (po prvním týdnu školy jsem s docházkou zase polevila ), Aisha se povalovala se mnou a trénink na náš první dogtrekking spočíval v tom, co nejrychleji uvařit vodu na čaj a běžet zpátky do postele.

V pátek jsme se sešly po dlouhé době s Barčou a naší sestřičkou Agátou z Královských vinic a samozřejmě chybět nemohla ani Amy z Rákosového břehu. Holky jsme večer vzaly na louku, postěžovaly si, jaké máme problémy s aportem – pak jsme ukázaly zrzkám jejich kozlíky a samozřejmě najednou to všechno šlo Aisha nosila s chutí, pěkně i běžela a předávala. Agátka to samé (je to totiž holka šikovná!), tak jsme po krátkém cvičení zase nechaly feny fenám, ať si hrajou. Spát jsme šly celkem brzy.. Obavy z nadcházejícího dne byly veliké..

Samozřejmě zrzavky měly o nocování vlastní představy, takže venčení ve 4 ráno bylo opravdu studené.. Aisha se mimochodem zavrtala ke mně do spacáku, který jsem musela mít rozepnutý.. a vedro mi rozhodně nebylo! Ráno jsme se šly ukázat na vet. kontrolu a po osmé hodině jsme vyrazily. Na startu jsme se také sešly s Evčou a Petrem a jejich Nikitkou a Bestinkou. Bohužel – osud tomu chtěl jinak a cestou se naše cesty poněkud rozešly, ale o tom později

První kilometry mi teda vůůůbec neutíkaly, šli jsme z Machova mlýna podél potoka do Zvíkovce – těch 10km se zdálo dvojnásobných, několikrát jsme museli brodit potok (a samozřejmě ho různě přeskakovat po kamenech.. čímž jsem dosáhla mokrých ponožek během prvních 20minut – a vydržely až do konce ) a jednou se mi taky podařilo sjet po kameni jednou nohou až po pás do potoka.. Večer jsem se dozvěděla, že Evča měla stejné štěstí – gratuluji! No a za Zvíkovcem se nám stala opravdu nemilá věc… S Barčou jsme se stihly ztratit Nerada bych to tu rozebírala, ale určitě nejsme první ani poslední Když jsme párkrát proběhly lesem, za jeden kopec, pak za druhý.. dolu, nahoru, .. atd. tak jsme se NAŠTĚSTÍ dostaly zpátky na správnou cestu k Janovskému mlýnu. Uff. Tahle část byla opravdu nepříjemná, ztratily jsme kontakt i s těmi posledními závodníky a od té doby jsme do toho opravdu šláply a šly co nejrychleji, abychom nedošly úplně poslední Dále cesta vedla přes Skryjská jezírka, která jsme doslova proběhly.. Tady mě taky trochu dopálila ironicky znějící paní, která nám říkala „No to je teda tempo! A to nejste ani v půlce,.. ještě že to ten pejsek neví, co ho ještě čeká“ Pejsek to sice nevěděl, ale kdybychom šly do půlnoci, tak se Aisha zlobit nebude Ve Skryjích jsme do sebe koply Kofolu a šťastné, že necháváme někoho za sebou jsme opět pokračovaly. Cesta nám ubíhala docela rychle.. Skryje byly 23.km a my je opouštěly ve 14hodin. Dále nás čekala cesta přes Rousínov a dlouuuhééé stromořadí, kde jsme měly výhled na soupeře Barča si o mě musí myslet, že jsem magor, boo jsem pořád jenom opakovala, že „toho ridgebacka před náma musíme dát!“

Ale únava se už pomalu dostavovala.. A od té doby se to jenom zhoršovalo Celý den jsme šlapaly bych řekla opravdu v krásném tempu Oběd jsme taky vynechaly, abychom ještě někoho stihly dohonit (ano, možná jsem trochu magor).. A poslední kilometry dost bolely.. Hlavně sestupy z kopců, to jsme musely vypadat komicky. Na Krakovci jsme si daly poslední kofolu.. Ale já už se pak skoro nemohla hýbat Do cíle jsme došly někdy po 18h.. Pozdravily jsme ještě Evu s Petrem – oni se hold nestihli ztratit, chudáci , kteří už odjížděli vyzvednout Madlenku.. Postaraly jsme se o ty naše zrzavé pracanty, co nás tak suprově táhli celou cestu za sebou.. A těšily jsme se, že si dáme zaslouženou večeři v restauraci, o které jsme snily celý den (díky tomu jsme vynechaly oběd atd.) … Ale nakonec nám bylo řečeno, že kuchař už nic vařit nebude (přestože jsme měly ještě min. půl hodiny čas…), takže to nakonec „zachránila“ bramboračka, co jsem měla už v pátek a pro Barču klobása..:-D Usnout jsem dlouuuho nemohla, nejdřív Agátka chytla štěkací náladu a hlídala dlouho a dlouho..Ono těch povídavých pejsků tam bylo víc.. A pak mě taky neskutečně bolely nohy Ale podařilo se.. a spaly jsme až do 10h s pocitem, že to je opravdu zasloužené!

V neděli (tedy dnes) na vyhlášení výsledků jsme zjistily, že jsme vůbec nebyly poslední nebo předposlední.. Takže to bylo příjemné, dostaly jsme krásné tričko s logem DT Krajem Oty Pavla, psí pamlsky, diplom.. a nakonec jsme v tombole vyhrály i dětské říkanky (asi musím Aishu naučit číst nebo co..) a klíčenku Musím říct, že cen bylo připraveno oplravdu hodně a taky bych řekla dost hodnotné.. Příště se nesmíme ztratit! A taky zkrátit náš čas asi o pět hodin.. a pak možná dosáhneme na ty pohárky

Dogtrek to byl nádhernej.. počasí vyšlo úžasně, organizace byla taky na jedničku.. nemám co vytknout.. a už se těším na příští rok, až budu moct s Aishou zase takhle hezky organizovaně někam vyrazit na výlet! Fotky jsou TADY. A taky mám milou „povinnost“ uveřejnit odkaz na stránky Agátky a Amynky – Barča mi to po dlouhé době dovolila!