Lasiczka

Tenhle víkend byl pro mě trochu netradiční v tom, že jsem ho celý prožila bez Aishulky, ale žádný strach – měla tu na hraní neteře a dokonce jí vyvezly i na výlet do lesa! Panička si totiž v pátek zabalila pár věcí do igelitky (opravdu si užívám pohodlí při cestování autem ) a vyrazila na výlet – směr jih!

Jeli jsme si užívat jeden druhého se Standou, jeho tátou (vzhledem jak jeho starší brácha ), bandou milých lidí, se kterými se Stanley poznal v Anglii a také s Číňankou Sju-Sju, které jsme se neustále zvědavě ptali, jaké to tam v té Číně vlastně mají. Sešli jsme se všichni v pražském hnízdečku a pokračovali do Týna nad Vltavou. Po odhození věcí na ubytovně, která slouží především zaměstnancům nedalekého Temelína, jsme se vydali na prohlídku města, výbornou večeři a hlavně – do parku hledat otáčivé hlediště, kam jsme se chystali na hru Divadelního souboru DRH s názvem Noc v čase slunovratu (na motivy Shakespearova: Sen noci svatojánské). Představení jsem shlédla už v Žatci, někdy v zimě a přesto mohu říct, že to sobotní bylo nejlepší, jaké jsem kdy viděla! Odehrávalo se v parku mezi obrovskými stromy, perfektní kulisy, herci i příroda tomu dodávaly neuvěřitelnou atmosféru. Ptáci tam po setmění řvali o stošest a když v závěru hry začala mezi stromy padat opravová mlha, tak se diváci snad museli přesunout do úplně jiného světa.

Druhý den ráno jsme se rychle nasoukali do aut a vyrazili do Českého Krumlova. Cestou jsme minuli Temelín, kterej je teda opravdu ooobrovskej! V Krumlově je krásně! Ale to přeci každý ví!

Věci jsme si rovnou vyložili v zamluveném hostelu Skippy, který vede stejnojmenná paní – podle mě velká sympaťanda Doporučila nám rovnou několik hospůdek a restaurací a nás už nic nedrželo Někteří – pánové Kachna a Čáp – si cestu do centra zkrátili přes řeku. Nechali se unášet proudem, ale myslím, že měli co dělat, aby potom v parku vylezli na břeh

A protože jsme veeelicí jedlíci, tak jsme rovnou zapadli do vegetariánské restaurace na oběd. Byla to bašta a na prohlídku města jsme teda vyráželi mírně přiospalí (pomohl určitě i výbornej Bernard v půllitru ). Standovi se mimojiné povedlo rozseknout si hlavu o futra Že prej si myslel, že už je venku a ještě si povyskočil Ale trocha ledu na to zabrala.

Hrad/zámek v Českém Krumlově je opravdu krásnej! Vyšli jsme i těch 162 schodů na vyhlídku, abychom se na to mrkli trochu z ptačí perspektivy… Nádhera! Prošli jsme si i zahradu, zamávali medvědům, vyfotili se společně u kaskádovité fontány a  u otáčivé točny podepsali petici proti jejímu zrušení a také poslali pohledy – domů a do oblíbené hospůdky Slunce 

A protože konečně vylezlo sluníčko, dali jsme si u ní i menší pauzičku- a otázek na Sju-Sju bylo mnoho – na zemi příhodné kamínky – a mohlo se začít s výukou! Naučili jsme se pár slov napsat tím krásným čínským písmem (no pár – ja si pamatuju dvě – slunce a měsíc – ostatní bylo už nad mé chápání ). Cestou zpátky jsme nakoupili večeři a chystali jsme se vyvalit na perfektní terásku našeho ubytování, která byla přímo nad Vltavou.Sju-Sju nám připravila čínskou „něcojakopolévku“ z kuřecího masa, skleněných nudlí, kedlubny, zázvoru a sójové omáčky – člověk by neřekl, ale bylo to moc dobrý! :) Kluci se pro změnu „blejskli“ nudlemi s tuňákem, ale to už jsem byla narvaná k prasknutí, protože jsem se cpala mimojiné i výýborným okurkovým salátkem

K večeři nám svítil úplněk a … byla to fakt pohoda! Na pokojích jsme se pak snažili vyvíjet nějakou aktivitu, ale mozek už nám asi dávno spal – a vymýšlení příběhů, kdy každý řekne jednu větu – se pak zvrhlo na story o drakovi, který sežehnul ohnivým dechem slimáka, který ovšem přežil, neboť byl oblečen v azbestové vestičce, jenže, atd.atd.

Pondělní ráno jsme posnídali meloun – což byla opravdu výborná volba Už po 20km v autě jsem věděla, že to před cestou nebyl tak super nápad Ale Hluboká nebyla daleko. Snídat/obědvat/nebo já nevím co to bylo za denní jídlo (jedli jsme totiž pořád ) jsme zvládli ještě bez deště v parku, ale cestou už začínalo pršet víc a víc a nakonec jsme si moooc rádi dali prohlídku po zámku. Pak už jen pár posledních fotek, nacpat se do aut a vyrazit zase do Phy. Plán byl nějaké 2 hodiny – skutečnost – hodinu jsme čekali v neskutečně dlouhé koloně a hráli s Čiperou a Sju-Sju Prší No a pršelo

Víkend to byl opravdu báječnej! Jsem moc ráda, že jsem vás měla možnost poznat a určitě se zase někdy uvidíme!