Lasiczka

S Aishinkou jsme se dneska vrátily z naší další letošní vody – nečekaně z Berounky (já to tam prostě MILUJU!) a ačkoliv jsme obě totálně vyřízené – budu se snažit se donutit napsat pár řádků.

Sraz jsme měli ve středu v kempu v Liblíne Na kobylce, který znají i majitelé maďarů, protože se tam pořádají výcviky. Jeli jsme tentokrát s bandou lidí, kteří si říkají LOMaři a studovali VŠB v Ostravě – nakonec se tam ale sešli lidi z celé republiky a dokud se nezačali bavit o lomech, tak jsme jim s Aishou docela rozuměly :)

Po náročném seznamování jsme se probudili ve čtvrtek do krásného dne – sice jsem si nepamatovala ani polovinu toho, co jsem ten večer na sebe práskla (a dovídala jsem se to průběžně po zbytek pobytu… ) třeba když jsem druhý den zaslechla „Dvě věci naplňují mysl vždy novým a vzrůstajícím obdivem – hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně“ Immanuel Kant… tak jsem radostí vyjekla, že je to vůbec můj nejoblíbenější citát, který jsem potkávala na zdech gymplu a mám před ním jednu pěknou fotku – no tu vám musím ukázat!

A nakonec jsem teda pochopila, že jsem o tom mluvila už předešlou noc a tak to bylo pořád dokola! No jak bych si mohla zapamatovat dalších 20 nových tváří a jmen! :) Ale nakonec to tedy vyšlo!

Z Kobylky jsme poslali pár pohledů kamarádům a jeli jsme na pííívo na Rybárnu. Tam jsme opět potkali nejrůznější velikosti nejrůznějších psů, ale naštěstí všichni moc hodní Zavzpomínali na stejné odpoledne před měsícem – a nakonec jsme dostali i dávku letního deštíku – no jak říkám, přesně jak přes kopírák! Pokračovali jsme do kempu U potůčků, kde jsem Aishince domluvila perfektní rande! Čekaly na ní kámošky Annienka, Madlí, Nikitka a dorazila i Amy a ségry Di a Agátka!

No to bylo radosti! Holky si pořádně zablbly, Evči s partnerama nás opustili a já s Barčou a Erikou jsme teda začly řádit No naštěstí se to v množství lidí ztratilo, ale z téhle noci máme nejvíc fotek a pro mě tam bylo určitě nejhorší vstávání!

Ale zato jsem pak měla nejkrásnější den! Před sebou 15 km – oběd na Zvíkovci a spaní ve Skryjích – a z toho jsem asi 13 km plula vedle lodi I když pořád říkám, že vodu moc nemusím, tak v těch 35 stupních se nic jiného dělat nedalo! Perfektní! Ve Skryjích jsme se potkali opět s bandou plzeňáků  v čele s arogantním zpěvákem/kytaristou (z údajně nějaké kapely), co si myslel, že je střed vesmíru a ostatní kamarádi ho oslovovali „ta naše celebrita“, takže mu jen nahrávali a mně to teda opravdu nedalo spát a do poslední chvíle jsem škemrala, ať zahraje nejtvrdší písničku, co kdy slyšel – ale vystřihl opět Janka Ledeckýho (!!!), tak jsem to nakonec i já vzdala… Jeho kamarádka mě sice pochválila, že mám fakt výdrž, ale že tahle celebrita hraje jenom ROMANTICKé blues-rockové BALADY (tím myslel hlavně toho Ledeckýho a No Name) .. , a to bylo i na mě moc a šla jsem spát

Nejlepší ale byla slečna, která za náma přišla s pantoflí jestli neznáme jejího majitele, že ho tipuje na našeho kamaráda (nechápu, jak to ty lidi takhle poznaj ) a že leží u ní ve stanu a nemůžou ho dostat pryč – hned jak to dořekla, tak spustila hurónskej smích a možná se směje ještě teď! No samozřejmě, že byl náš! Když se nám ho podařilo dotáhnout k nějakému vhodnějšímu stanu (a že to byl zážitek, protože táhnul nohy za sebou , tak najednou vyskočil na nohy a že se jde projít Já vás mám tak ráda, lidi!

Probuzení hrozný :) Déšť, déšť a občas ještě pršelo Opět jsme ztratila hlas (což je u mě pravidlem) a navíc mi bylo zle asi ze sluníčka – to celodenní koupání v Berounce si musí vzít nějakou daň. Za celej den jsem toho moc nenamluvila a ani výbornej oběd na Rozvědčíku mi nepomohl. Večer jsme dorazili k Jezzu (moje nejoblíbenější…) a předali vypůjčené lodě, respektive spočítali ztráty – pádlo, dva barely, zničená sedačka – 2 tisíce .. :-/ Ale co se dá dělat, příště se k těm barelům lidi přivážou a bude :) Z Jezzu toho moc nemám, přijela nás navštívit Imonka, která byla asi tak čerstvá jako já – ale měla hlas a mohla komunikovat s lidma, takže vydržela do rána – já asi do 22h Ale pomohlo to a dneska už jsem byla fit.

No … Abych nepředbíhala – krize se projeví zítra před šestou, až se budu chystat do Prahy na závěrečnou prezentaci výsledků povinné praxe před vedením firmy..... Jsem tak vyřízená, že si to už dneska ani nepřečtu, tak snad bude zítra u snídaňového kafíčka na Dejvicích čas.

BTW: Panička si na pár hodin zase sedla před kadeřnici a má na barvě vykouzlený nový barvičky! Krásnou filájovou a růžovou a jen se modlí, ať to dlouho vydrží