Lasiczka

V pátek 13. listopadu jsme se s Jardou a Aishinkou vydali na výlet do Prachovských skal. V plánu jsme zde měli bloudit v rámci oficiální akce z názvem Bludný pes. Den byl opravdu magický (jako ono datum), nejdřív nám přes cestu přeběhla černá kočka, při vystupování na parkovišti pak Jarda ještě magicky šlápl do psího ho*na No s tou numerologií to není sranda 

Večer jsme si užili na chatě Pod Svinčicí s podobně založenými lidmi, co tak milují svoje psiska pejsiska Ovšem na lavici ležela a seděla pouze Aisha a další dvě přítomné zrzky Ty maďarky maj prostě páníčky omotané kolem prstu.. Noc jsme strávili ve společné ložnici s dalšími asi deseti lidmi a psy Naštěstí jsme přijeli brzy, zabrali místo na posteli a u zdi, kde byl naštěstí největší “chládek” .. v místnosti bylo jinak vytopeno snad na 40stupňů… Ale já mám teplo ráda 

V sobotu jsme si dali snídani a u auta jsme už potkali naše kamarády – Holky z města, Annienkovic, Barču se zrzkama a také naše týmové kolegy – Zajdu s Dančou a labradorkou Vilmičkouuu Musím o ní mluvit jen hezky, protože na nás byla celý den nezvykle hodná a dokonce nás večer nechala spát u ní doma a taky se tam celou neděli vyvalovat.. no ta musí mít nervy ze železa Díky! Ale to trochu předbíhám…

Čekalo nás pětihodinové procházkování za nádherného počasí v Prachovských skalách. Šlo o jakousi obměnu dogtreku, kdy jsme mohli chodit po skupinách, trasa byla daleko kratší, stejně jako časový limit 5hodin. Na trase byly bodované kontroly, za které jsme v závěru získávali body – čím víc, tím líp. Počet osob v týmu byl omezen na 5, proto jsme museli opustit skupinu Bojovných maďarů a jsme rádi, že se nás ujal tým Labradoodlů Nakonec jsme přišli jen těsně (o 10 bodů méně), ale nešlo o soutěž, spíš o pěknou procházku.

Do neděle se bohužel nikomu zůstávat nechtělo,.. přiznávám, že mě to tedy mrzelo, protože tam bylo krááásně Ale co s vámi mám dělat Přijali jsme tedy pozvání do Phy.. Cestou jsme se stavili na večeři ve středověké restauraci na zámku v Dětenicích a podle mě jsme neprohloupili. Restaurace to teda byla opravdu stylová. Hned mezi dveřmi jsme zaslechli “Pozdrav Pánbůh”, o pár kroků dál na mě pak “číšník” zařval “HYYYYBAJ HOLOTOO” a já slušné děvče jsem vyjekla a uskočila,… nejsem zvyklá, aby na mě takhle někdo řval K žrádlu (ano, tak tam tomu říkaj ) jsem si dala Hnátu z exotického ptáka (steak ze pštrosa), ostatní měli nějaký jehněčí … K pití tam dávaj chcanky (pivo) a kozí chcanky (nealko pivo ) a vůbec jsou tam všichni hrozně svérázní (“Už dožrals?!”) Ale věděla jsem, co čekat.. Jednou za čas mi trochu toho sado-maso neublíží.. Večer jsme pak strávili v pražském hnízdečku Labradoodlů V neděli jsme se pořád tak různě povalovali, koukali na Panenku Chucky (ano, ten horor z 88.roku ) a cpali si bříška tím, co Danča navařila (v tomhle je opravdu jedinečná!) .. Jinak Aisha teda v noci moc nespala, měla totiž své povinnosti – skoro celou noc vystavovala morče Filípka, loveckej pes má teda těžkej život!

Mno a včera jsem pro změnu jela za kámoškama do Nymburka, kde jsme celý večer racletovali (víte co to je?! já se to dozvěděla až tam ), pili vínko a pařili Nintendo Wii… Můj bojovný duch se opět chtěl trochu předvádět, ale nakonec jsem se ovládla a v půl 3 ráno tu prokletou televizi vypnula.. Jinak bych tam snad skákala na lyžích ještě teď Ráno jsme vstávali před osmou a frčeli jsme na exkurzi do Škodovky… Konečně pořádnej provoz, kde management nemluvil o krizi a zavírání… Prostě auta pofrčí asi pořád. Viděli jsme celou výrobu Octavie a byl to moc hezkej pohled. Pracovní prostředí příjemný, chlapi pěkný  a v jídelně jim taky dobře vařej