Lasiczka

RUMUNSKO 2010

Juliett — Mon, 26 Jul 2010 11:53:00 +0000

Tak z avizované dovolené jsme se všichni ve zdraví vrátili! Řekla jsem si, že se budu snažit z našeho cestování napsat pěknou reportáž, ale znáte to – člověk, když je doma a má jiné starosti, tak se mu do toho už moc nechce Ale pokusím se to neodbýt!

Krátce k přípravám – proběhly opravdu na poslední chvíli a příliš jsme to s nějakým plánováním nepřeháněli. Věděli jsme pouze termín, že pojedeme mou Lantřičkou, že bereme Aishinku, že se chceme podívat za mými příbuznými, k moři, možná do rumunské delty, na Fagaraš, do Banátu, do pohoří Bihor… Co stihneme nebo ne – na tom nám zase tolik nezáleželo. Každopádně všechno stihnout nešlo, na to jsou 2 týdny málo! Jakou že mají v Rumunsku měnu jsme zjišťovali až v pátek Jardovi se v českých směnárnách vysmáli, že žádné rumunské Leu fakt nemají a že musíme měnit až na místě. Krásnou mapu Rumunska nám půjčil Vrána (děkujeme převelice!) a podrobnou mapu pohoří Apuseni (Bihor) jsme si taky vezli, takže jistou kartografickou podporu jsme měli. S Aishou jsem zašla k veterináři, zjistila jsem, že mezinárodní očkovací průkaz není totéž jako pas, takže návštěva byla třeba Taky jsem si odnášela Stronghold, jako prevenci před srdečním červem, se kterým bychom se u moře mohli „setkat“. Nakupovat jsme se vydali v sobotu a vezli jsme si hlavně čínské polívky, co jiného Z obavy před divokými rumunskými psy, před kterými varuje každý průvodce, jsme se chtěli chránit pepřákem – nakonec jsme ho ani nepoužili, ale jistota je jistota.

11.7. Neděle

Ráno jsem vstávala někdy kolem sedmé a s Aishou jsme jeli na první hodinu nácviček na podzimky, které se tu v okolí Chomutova konají. Společnost nám dělala Alča s Chessem, kteří si opakují naučené Aisha poprvé viděla zvěř hooodně zblízka. Při aportu z vody jsme jí zkusili hodit kachnu, nejdříve teda dělala, že to do mordy nevezme, ale nakonec ji přitáhla (snad za pírko) na břeh, pak už snad i za hlavu – u Aishy veeelikej úspěch. Jsme s aportem pořád na začátku a máme co dělat.

Potom jsme se konečně začali nějak balit a skládat věci do auta, ve 22 hodin, když už nebylo sluníčko a dalo se normálně fungovat, jsme se vydali na cestu, v řízení jsme se střídali. Společnost nám dělala GPSka, která nám cestování neuvěřitelně ulehčila a přestože z Rumunska tam měly být uvedené jen velké silnice, neměli jsme nejmenší problém. Nejhorší úsek jsme si odbyli hned v Čechách – na D1 fakt nic nemá! Zlatá rumunská dálnice!

12.7. Pondělí

Před rumunskými hranicemi (asi v 7hodin ráno) jsme si museli lehnout a 2 hoďky se prospat, protože jsme už padali únavou. Zastavili jsme někde na polní cestě, já si lehla do kufru k Aishe a Jarda spal vedle auta, fakt profíci Začalo být už zase nehorázné vedro a cesta byla čím dál protivnější.

Náš první cíl byl ve vesnici Plopis, kde žije taktéž rodina Talpova. Abych to trochu vysvětlila. Tátovo rodiče – Slováci, přišli do Čech z Rumunska někdy po 2. světové válce. V Rumunsku tak zůstali mých prarodičů sourozenci, dodnes jsou tam slovenské (i české-Banát) vesnice, kde se bez problémů domluvíte, nádherný pocit! Tááákže bratranec mého táty byl první slovensky mluvící člověk, se kterým jsme se v Rumunsku setkali. Přestože jsme se snažili z Čech dovolat a ohlásit svou návštěvu – nepodařilo se nám to, takže jsme byli naprosto nečekaní (nezvaní ). Ale musím říct, že po prvotním rozpačitém přivítání jsme se pak cítili výborně. Byli jsme sice nevyspalí a unavení cestováním, ale ta nádherná příroda a hlavně klid – to bylo neuvěřitelné.

Ještě ten den jsme šli do lesa na procházku, aby se Aishinka trochu vyběhala, po tak dlouhém pobytu v kufru auta Společnost nám dělal Diu (vnuk Janka Talpy), který sice mluvil jenom rumunsky, ale nakonec jsme si vždycky nějak porozuměli No a v lese – jak v ráji! Tolik hub!!! Přinesli jsme nějaké hřiby, Jardovo milované syrovinky (že jich prý tolik pohromadě nikdy neviděl) a vynikající ryzce peprné, o kterých jsme se právě dočetla, že jsou NEJEDLÉ, jíst se dají pouze po zvláští úpravě A já jich snědla celou mísu a jak jsem si mlaskala!

Večer jsme přijali pozvání k přespání u sousedů Piseků, kterým mooooc děkujeme za nádherný azyl Chtěli jsme původně spát ve stanu, nebo volně venku, shak jsme na to byli i vybavení, ale hold poslouchat se musí a když se řeklo „budete spát tady“ nebo „teď se najíte“ apod. tak jsme prostě nemohli protestovat.

13.7. Úterý

Ráno vstáváme brzy, abychom viděli krávy odcházet na pastvu, ale jsou rychlější Po skvělé snídani (které se nám dostávalo každé ráno – opravdu, ikdyž doma nesnídám, tak na domácí vajíčka, domácí máslo a sýr, jsem se vždycky těšila ) jsme šli k rybníčku na ryby, když už si Jarda bral tu svou výbavu. Diu měl taky prut, tak chytal s námi. No ale nebylo z toho nic víc než pár malých karasů, které jsme pustili zase zpátky.

Odpoledne jsme si řekli, že si zajdeme na výlet do Fagetu – Gemelčičky, vesnice asi 10km od Plopise, směrem do koooopce. Diu nejdřív brečel, že nemůže s námi a když jsme ho teda vzali s sebou, tak po 5 kilometech brečel, že má hlad, žízeň a že chce domůůů. A to prosím všechno v rumunštině Ale bylo mi ho hooodně líto, chudák, s námi zkusil. Nejdřív jsme šli kolem potoka, ale nakonec jsme vyšli do kopce – a od té doby jsme šli do kopce pořád. Došla nám voda, jídlo jsme si s sebou žádné nevzali, takže v Diovo největší krizi jsem mu dala aspoň piškoty, co jsem našla v tašce (samozřejmě Aishy pamlsky ) ani je neměl čím zapít.. Jarda ho občas nesl na zádech, ale cesta v tom horku byla úmorná pro všechny. Když jsme konečně narazili na nějaké chajdy, tak milým překvapením bylo, že jsme si všude mohli popovídat, protože tam žili Slováci. Sice nám posledních 5kilometrů říkali, že kostel (chtěli jsme pozdravit faráře) není daleko, už jen asi kilometr (zvláštní rumunská míra ), ale nakonec jsme k němu fakt došli!

V obchůdku jsme si dali každej 2 nanuky a hned bylo líp. S panem farářem jsme se potkali jen ve dveřích, protože jel se sestrou do nemocnice, ale pronesl k paní Jance nádhernou větu (nebudu se pokoušet citovat slovensky ): „Janka, pohostěte tyto lidi, jako bych to udělal já sám. Jsou to moji přátelé.“ Janka byla Slovenka, která byla v Rumunsku jen na týden, aby místní sestry naučila dělat korbáčiky z kravského mléka, které prý neuměly zpracovávat. A teda povim vám, ty korbáče byly fakt SUPER! No cesta domů už ubíhala daleko líp.. Byli jsme ale opravdu unavení, chudák Diu, bylo mu asi 7 nebo 8 a tolik kilometrů v takovém počasí s námi naťapal.

14.7. Středa

Jarda vstává v půl sedmé, aby nafotil kravky, jak jdou na pastvu Každé ráno je vyzvedává pasáček, aby je s celým 100hlavým stádem pásl za vesnicí a veřer kolem 22h je pak vrací domů na dojení. Krávy jsou to fakt šikovný, boo si přesně pamatují, kde bydlí

Dopoledne trávíme se Zuzkou a Mariem a jejich krásnými dětmi Emily a Tobiasem, jak to říct, slovenská návštěva z Rakouska A odpo se vydáváme na cestu do Alesd, kde chceme něco nakoupit, ale je to menší městečko, žádné velké nákupy se nekonají.

Cestou zpátka zastavujeme ve slovenské vesnici Sinteu (Huta), kde se pro změnu narodila babička z mamčiny strany Hold kořeny v Rumunsku nezapřu. Jako první jedeme za farářem, který ví všechno! Stačí pár telefonátů těm pravým osobám, kterým dobře slouží paměť a nahlédnutí do matriky (nádherná veeeliká ručně psaná kniha) a zjišťujeme, že by tu měla žít babičky neteř a přibližný směr, kde její domek hledat. Nakonec to vypadá tak, že běháme po stráni přes potoky, přes brambory a ne a ne ty správné lidi najít.

Přicházíme až k domku paní, které se ptáme na babičku – říkám „Charlota, babička tu žila, narodila se, Lotka jí říkali..“ a pání pořád vrtí hlavou, že nám nepomůže a najednou se jí rozsvítí oči a vyhrkne „Jáááj, Loootka!!! Tu znám, dělala u mých rodičů služku, no a jak se má?“ A začala několika hodinová debata Odcházeli jsme za úplné tmy s flaškou slivovice pro babičku Ale byla to krásná návštěva, lidi jsou tam opravdu moc milí a pohostinní.

15.7. Čtvrtek

Poslední den, který trávíme v Plopisi. Chodíme po okolních kopcích a kocháme se výhledy. Odpoledne se jdeme trochu prospat, abychom mohli v noci řídit, čeká nás cesta dlouhá skoro jako domů.. Akorát na opačnou stranu – k moři. Náš cíl - pláž Vama Veche.

16.7. Pátek

Poslední úsek k moři jsem měla řídit já. Pěkně sjíždíme z dálnice, ale provoz začíná houstnout. Výlet k moři jsme si teda nenaplánovali na dobré dny – pátek, sobota a v neděli zpátky Asi po 50km vyjíždím na horizont, kde není nic vidět – a přede mnou stojící auto, dupnu na brzdu a auto uz zastavuje, ale snad posledních 5cm rozhodlo a auto přede mnou poskočilo. No nic, snad to nebude chtít nijak řešit, nic se nestalo, mně praskl držák na SPZku, auto přede mnou má moji poznávačku tak trochu obtisknutou na nárazníku Jenže z auta vystoupili 3 rumunští mladíci s jednou slečnou, naštěstí mluvili anglicky, ale bylo vidět, že auto jim půjčil tatínek, nebo tak nějak a přestože o nic nešlo, chtěli vyplnit protokol pro pojišťovnu. Takže na tom šíleném nepřehledném úseku stojíme ještě další hodinu a vyplňujeme! Běhěm toho se kousek od nás stane další nehoda, tentokrát jsou v sobě 4 auta, cestou od moře v tom samém místě potkáváme další nehodu.. Prostě špatná energie nooo.

K moři dorážíme kolem oběda a hned běžíme na pláž. Dáváme si taky jedinou večeři v restauraci (za celý náš pobyt ) a melouna a v noci pivka, chodíme po pláži, posloucháme muziku a sledujem opilé Rumuny Turisty jsme u moře nepotkali žádné..

17.7. Sobota

Celý den se válíme na pláži, já si čtu knížku Babky nadivoko (větší kravinu bez příběhu jsem si v domácí knihovně vybrat nemohla ), chodíme a sbíráme mušle.. No strašná dřina!

Večer se pak opakuje scénář pátečního večera a to včetně play listu místních hotelů… Takže si říkáme, že další večer bychom tu už nezvládli a druhý den máme v plánu odjet.

18.7. Neděle

Asi nejkritičtější den našeho výletu. Padá na nás unava z toho neskutečného horka, jsme nevrlí, protivní, hádáme se Nikde není jedinej stín, kde bychom se mohli schovat… Aisha všemu nasazuje korunu, když při odchodu z pláže někde sežrala lidské ho*no!

No mám pocit, že se zblázním a jsem šťastná, že z toho rozpáleného pekla odjíždíme… Moře bylo krásné, čisté ani ne tak slané (divocí psi z něj chodili pít), ale nechápu, co lidi jako u moře dělaj, když si u něj zaplatí 14denní pobyt. Já bych se tam zbláznila!

19.7. Pondělí

Tak a tady jsem už byla líná si psát poznámky do notýsku, tak se budu snažit pátrat ve vlastní paměti Náš cíl je jasný – okres Bihor, Muntii Apuseni, kamp blízko plošiny Padis. Cestou (nebo spíš necestou) potkáváme opravdu neuvěřitelné silnice, kde jsou díry, že by člověk urval kolo Není divu, že auta jezdí často v protisměru, několikrát jsme museli na silnici i zastavit a vycouvat, abychom se díře vyhnuli No, místní jezdí hlavně s Daciema, které jsou teda šikovné s vysokým podvozkem (to moje Lantra taha vejfuk skoro po zemi..). A poslední hodina cesty – asi 20km vede po neuveřitelné cestě, ale všechno zlé je k něčemu dobré.

Do toho nádherného kempu,tkerý stál na jejím konci se totiž dostane jen ten,kdo opravdu chce. Připadali jsme si, jako kdybychom přijeli do ráje! Kempování free, voda se bere z horského pramene, všude krásné smrkové lesy, jezírka, potůčky, jeskyně, ponory a vyvěračky Nádhera!

Hned první den potkáváme v kempu Čechy, takže si povyměňujeme informace. Jdeme na Cetatile Ponorului, začíná pršet a my se po kluzkých kamenech posouváme blíž k jeskyním. Aishu máme na postroji a často jí nosíme jako kabelku (naštěstí se necuká) Jinak bychom to nedali.. Lozíme po vysokých železných žebříkách, držíme se ocelových lan.. No fakt ideální jako první procházka po 800km v autě Navíc máme sandále a neuvěřitelně nám to klouže Potkáváme další Čechy, tentokrát speleology, pro které to tu musí být opravdový ráj! V kempu pak padáme únavou a jdeme spát. Asi hodinu trvá bouřka – když konečně přestává a my vycházíme ze stanu ven, nestačíme se divit. Potok, u kterého kempujeme, se změnil na pěknou říčku, která zaplavila i pár stanů.. Lidi tam pobíhají a narychlo stěhují své promočené příbytky. My máme štěstí, na nás voda nedosáhla, ale… Ve dveřích auta jsme měli přivřené nějaké věci (jako Jardovo trenky na uschnutí ), a tak autíčko nemohlo těsnit… Před zadními koberečky je asi 10cm vody – naštěstí to nezasáhlo doklady, které jsme měli schované pod sedačkou a navigaci jsme teda vysušili .. No pěkně, pěkně..

20.7. Úterý

Vydáváme se na náhorní plošinu Padiš a prozkoumat její okolí. Příroda je tu neuvěřitelně krásná. Neexistují tu žádné ohrady, chodíme přes stáda krav i koní – nikým nehlídané. Ovce tu hlídají bačové se svými psy.

Co se psů týče – je jich tu mooooc, až moc moooooc. Asi jako u nás koček. (Ty jsme tu naopak neviděli skoro žádné ). Přiznávám, že jsem o Aishu měla veeelikej strach, ale nakonec nebyl nikdy oprávněnej. Psi jsou tu velice plaší, pohladit se obvykle nenechají vůbec, znají hlavně kámen, který tu slouží jako základní výchovný prostředek. Zajímavé bylo, že jsme potkali asi 50 psů a z nich snad jen 2 feny To nám trochu hrálo do karet. Ale věřím, že ve městech (schválně jsme se kvůli tomu nikde ve městech moc nezdržovali) to může být jinak. Běhají tam desítky hladových psů, obvykle se nebrání ani vám skočit na auto apod. S těmi bych se osobně potkat nechtěla. Obvykle jsou to kříženci velkých pasteveckých plemen (čuvač, kavkaz apod), malé psy skoro nepotkáte. Jinak opět se konala odpolední buřina..

21.7. Středa

Poslední den, který chceme v kempu strávit. Jdeme se podívat na vyhlídku Piatra Galbenei, na jeskyni Barsa a Neagro a do ledové jeskyně Focul Viu. Pěkně jsme toho nachodili..

Cestou zpátky do kempu potkáváme další Čechy, kteří se chtějí zajít kouknout na vyvěračku Izbucul Ponor, která je opravdu nedaleko. A tak místo k ohni jdeme na další procházku. Jaké nás ale čeká překvapení, když hned za kopcem za kempem (asi 10minut) se nám otvírá nádherný pohled na údolí, kde jsou skály, potok, jezero a stádo koní.

Kdybych tohle našla první den, tak mě odtamtud už nikdo nikdy nedostane! Opravdu nádherný závěr pobytu. Koně se nechávají hladit a drbat a vypadají spokojeně, mooc spokojeně. Bodejť by ne – takový úžasný domov! Jarda si v lese našel hůl a rozhodl se, že si z ní vyřeže palicu jako má bača na ovečky A tak já si hladila koně a Jarda si vyřezával..

Večer přicházíme ke stanu a koukáme – vedle nás zakempovala další skupinka Čechů Tady jich bylo opravdu hoodně. Na ohni opečeme pár brambůrek a jdeme spát – druhý den nás čeká odjezd.

22.7. Čtvrtek

Ráno se balíme, loučíme, máváme a odjíždíme do Oradey něco nakoupit domů (rumunský bílý chléb, jaký nám vždycky pekla babička:-), chalvu, rumunská vínka, nějaké sladkosti pro děti) a pak do Plopise – rozloučit se.. Na cestu dostáváme hoodně litrů slivovice, za kterou ještě jednou díky! Uklízíme ji pod sedačky, protože přes hranice se alkohol ani cigarety vozit nesmí, ostatní alko (vína a piva z nákupu) necháváme ležet navrchu přikryté spacákem -koho by to taky zajímalo Jenže rumunští celníci jsou fakt poctivci. Sedělo jich na lavičce asi 6 a nikde žádné auto, tak si nás asi vychutnaj. „Where have you been?“ A já si nemůžu vzpomenout na žádné město nebo cokoliv, tak řeknu první co mě napadne – Plopis. No a už to jelo, prej ukaž tovar, baggage, dokumenty od auta, doklady.. Připadala jsem si v tu chvíli taaakhle malinká Dala jsem jim všechny doklady, co jsme měli A Jarda otevřel dveře auta a celník „What is it?“, no tak Jarda, že mu ukáže ten náš nákup, co už.. Ale než odhrnul spacák, tak celník sáhl na tu jeho hůl, co si vyřezával Ufff, úleva. Začíná celkem vtipná hádka, esli si ten kus dřeva můžeme vzít nebo ne, protože celník pořád že to není zboží a že musí zůstat tady v lese apod. prostě se chtěli trochu pobavit Nakonec když Jarda asi pětkrát řekl PLEASE a nakonec už mu tu hůl podával, ať si jí tam nechaj, tak celník prohlásil „Take this peace of wood and go!“ No, nevim co by dělal, kdyby nám našel asi 20litrů chlastu v autě

Cesta domů utíkala rychle, hooodně rychle.. A v pátek v 7 ráno jsme už byli doma. Budu se snažit dodat fotky co nejrychleji. Závěrem snad jenom, že to byla krásná dovolená a všichni jsme si ji užili. Aisha cestování zvládala naprosto v pohodě a jsem ráda, že byla s námi.

Červen – promoce, Sázava, wakeboard

Juliett — Tue, 06 Jul 2010 16:39:08 +0000

Ahoj všem! Omlouvám se za prodlevu v aktualizaci, ale jak začalo léto, tak se s Aishou moc nezastavíme Nu, mám za sebou promoci a spouuustu oslav, které se týkaly zakončení studia! To se asi dalo čekat

S Aishou jsme například strávili víkend ve východních Čechách v chatě našeho kamaráda pod Kralickým Sněžníkem. Slavili jsme tam s dalšími inženýry naší fakulty a jeden den jsme i věnovali výšlapu nahoruuuu a byla to teda pěkná fuška. Nejdřív 10km do kopce po docela náročném terénu… A pak že nepujdem po stejné cestě zpátky, ale po hřebeni někam jinam – takže zpáteční cesta byla asi dvojnásobná To už i Aisha začala být hodná a myslím, že kluky, co to vymysleli, proklínala stejně jako já. Bylo totiž šílené vedro a my si nesli za krkem takový ty opičky z předchozího večera

Dále jsme si užívali procházky s naším kamarádem Čestmírkem, občas jsme si byli zaplavat na Sedleci, kde je teda mooooc krásně! Česťa se v sobotu ukáže na SZVP, takže mu budeme držet všechny tlapky, aby byl nejlepší! Protože on fakt je!

Taky jsme zajeli konečně na návštěvu k Evičce a jejím koníkům, kde je prostě pokaždé krásně! Koně se tam maj jako nikde jinde A jsem ráda, že se tam občas mohu jít vyřádit s foťákem. Tentokrát byla jednoznačně nejmilejší nejmladší členka stáda – miniSuzi.

V posledním červnovém týdnu jsme se vydali na první letošní vodu – Sázavu. Jelo nás o poznání míň než loni – jen 6 lodí, ale fakt jsme si vystačili Voda prostě nikdy nemůže být špatná.. Mě teda dost překvapilo, že byla Sázava taková opuštěná. První dny z Českého Šternberku jsme potkali tolik vodáků, že bych to na prstech jedné ruky spočítala.. Zato poslední úsek z Týnce do Pikovic nám přichystal překvapení v podobě několika set pražáků!!! To si fakt nevymýšlím. Ale těch posledních 16km plných peřejí – to fakt stálo za to! Nejdřív mi Sázava nepřišla o nic lepší než Berounka (spíš naopak), ale ten poslední den – to bylo jak ouplně jiná voda! Jsem ráda, že jsme ten týden (nebo spíš prodloužený víkend?) tak pěkně zakončili.

No a tenhle první červencový víkend byl opět plný zábavy! V sobotu jsme konečně sebrali odvahu a jeli do Chomutova na wakea, zkusit, co si pamatujeme a esli to jako vábec pujde A ono to docela šlo! Se startem už jsme neměla problémy (až s tím posledním, kdy se za mnou zavřela hladina:-) ), ale jinak jsme dračili! (Berte to s nadsázkou )

V neděli jsme se pak sešli na Nechranicích na beach volejbalu, kterej byl jak jinak SUPER! :) Nakonec jsme u kamaráda Krepiho strávili i pěknej večer na chatě a druhej den docela příjemně prozevlovali To by nám fakt šlo! Zítra se opět chystáme na wakea, potom rovnou do Varů, mrknout na nějakej filmek, když už tam je ten filmáč A potom nás čeká jen intenzivní balení – v neděli totiž chceme vyrážet s Aishou autem (mojí Lantřičkou) směr Rumunsko – české vesnice v Banátu, pohoří Bihor, láká nás moře a pláž Vama Veche, Jarda si bere pruty a tak se možná podíváme i do rumunské delty, všechno se uvidí, máme na to 2 týdny, tak schválně, co všechno stihneme! Myslete na nás, ať nás tam nic nesežere (moje největší hrůza jsou divocí psi, proti kterým jsem si nakoupili pepřáky, ale snad je nebudeme muset použít..) a hlavně neokrade! Na konci července se tu snad objeví reportáž z našeho cestování. Mějte se tu krásně!

Juliett — Tue, 08 Jun 2010 10:57:38 +0000

No je to tak! Po těch všech náročných a bezesných nocích si s Aishinkou užíváme nicnedělání, které střídají oslavy! 29.5. jsme se zúčastnili Běhu žatecké 11° (to jako toho našeho piva! ) a přestože jsme se přihlásili na úúúúplně poslední chvíli, tak jsme VYHRÁLI!!! Původně jsem se snažila odolávat a nepřihlásit nás, protože jsem měla ležet doma zavalená učením, ale po tom, co mi přišel posudek od oponenta na diplomku a skoro hned mě rozbrečel, jsem si řekla, že to teda neeee, že si musím provětrat hlavu! A bylo to teda moooc dobře. S Jardou a Aishou jsme uběhli 9–10km za 1:48 min, během toho jsme stihli dát každý 8 piv (ja malééé, Jarda veeeelkééé) a v cíli na nás nikdo neměl (ufff). Vyhráli jsme tak kategorii smíšených družstev a doma teď máme krásné, překrásné poháry

A aby těch úspěchů nebylo málo, tak jsem ve čtvrtek úspěšně zakončila studium na VŠCHT a je ze mě paní inženýrka Jupííííí. Nebylo to vůbec snadné, protože tou dobou jsem i já měla nervy a Jarda vypadal, že mě uškrtí a zahrabe někde v lese, esli mu ještě jedno řeknu „Já se bojiiim, já to neudělám, já nic neumim“ Ale dobře to dopadlo…

Zkoušky vloh v Postoloprtech

Juliett — Sun, 16 May 2010 18:21:00 +0000

Tak dneska byl pro nás s Aishinkou významný den. Po třech letech odkládání jsme se konečně přihlásili na zkoušky vloh A co přihlásili, my se dokonce zúčastnili! Den pro nás dopadl úspěšně, zkoušky jsme zvládli v I. ceně s 210 body.

Ráno nám začalo už před šestou hodinou ráno, kdy jsem začala nervózně balit všechny věci a házet je do auta. Jeli jsme taky vyzvednout Alču, která nám šla vystřelit, ale hlavně nás celou dobu podporovala a držela mě, abych neutekla. V 8 hodin jsme se sešli v Postoloprtech, velkých plemen bylo 8 (fousci, NKO, výmar a moje maďarka Aishinka , vylosovali jsme si pěkné startovní číslo 5 a kousek jsme popojeli do polí. Když jsme přišli na řadu, tak jsme prohledávali poslední kousek vojtěšky. Abych řekla pravdu, měla jsem strach, jestli se Aishe bude chtít běhat. Přecejenom je to holka fajnová a vojtěška byla mokrá a celý den byla docela zima, takže jsme se obě klepali jak osiky.. Ale kupodivu do pole vletěla a hezky hledala, reagovala na píšťalku a skákála jak srna, aby se tou vojtěškou nějak prodrala. Dál jsme prošli takovou nižší trávou, kde jsme čekali nějakou slepičku, .. ale bohužel nic. Mezitím během hledání zazněly dva výstřely, ale to Aishu nijak nerušilo Na závěr jsme šli do vysoké vojtěšky ještě jednou a hledali u cesty, ale to už jsem cítila, jak Aisha docela uvadá a nechtěla už běhat moc ode mě.. Malinko naznačila nějaké lože, ale na zvěř jsme nenarazili. Od toho se odvinulo i hodnocení rozhodčích – získali jsme čtyři trojky – z vystavování, postupování a klidů před srsnatou a pernatou, ostatní za 4. Abych řekla pravdu, trochu mě mrzí, že jsme neměli na zvěř štěstí, protože Aishe v tomhle ohledu věřím a je škoda, že ho nemohla ukázat… Ale tak mohli se stát horší věci Výsledek je i tak podle mě moc hezký a Aisha je moje jednička!

Po skončení práce v poli nastal přesun opět do klubovny MS Postoloprty a (pro mě i pro Aishu) dlouhé čekání na výsledky. V 15h jsme se dozvěděli, že jsme skončili na 4. místě, dostali jsme krásný diplom a mohli jet domů Aishinka hned v autě usnula a doma se po chvíli rozkoukávání taky hned hrnula na svůj gauč a spí a spí.. Byl to náročný den, ale stálo to za to.

Chtěla bych mooooooooc poděkovat Chessovo paničce Alče, která byla celý den se mnou, protože já bych se k tomu sama nikdy neodhodlala A doufám, že se nám podaří pohnout i s aportem a budeme moct ve výcviku pokračovat a někdy se objevit i na dalších zkouškách.

Máme doma ovečky!

Juliett — Mon, 26 Apr 2010 07:25:35 +0000

Tak na tenhle víkend jsme se dlouho těšili a připravovali! A konečně je to tu! Máme doma ovečky! Toooolik víkendů jsme trávili zvelebováním zahrádky a nakonec jsme se dočkali. Kryšpínek s Pejzinkou se tu už pasou.

Ovečky jsou kříženci plemen romanovských ovcí, clun forest a suffolk a jedná se o masné plemeno. Z toho vyplývá i jejich využití a i když si to teď neumíme vůbec představit – tak až jim naše zahrada nebude moct nabídnout víc travičky, jejich dny budou u konce. Celou dobu čelím otázkám „Jak to můžete udělat?!“ apod. ale od začátku to tak bylo plánované a kdyby lidi maso nejedli, tak se u nás ani takové ovečky nechovaj. Zařekla jsem se, že tyhle dvě musíme zvládnout zabít (protože to k chovu masných plemen prostě patří) a další rok už si vybereme ovečky, které si necháme přes zimu a zkusíme si odchovat vlastní jehňata.. Ale to je ještě daleko.

Kryšpínek je celočerný skopeček a je moooc milej a hodnej. Jeho sestřička Pejzinka se zdá být víc odvážná, brášku chrání a všude chodí první Jinak je to ale taky pěkná zpěvačka a narozdíl od bráchy o dost víc beeeeečí.

Aisha s nima vychází taky výborně, ze začátku je vystavovala, pak si s nima chtěla hrát ty svoje psí hry ale nakonec zjistila, že je nejlepší nachat je pást a nevšímat si jich.

Doufám, že se tu těm mrňatům bude dobře dařit a že se jim jejich (i když krátký) život s námi bude líbit.

Fotky už dávám opět na rajče (odkazy ve Fotogalerii)

15.4. Narozeniny sestřiček z Královských vinic

Juliett — Wed, 14 Apr 2010 19:37:36 +0000

Aishinka zítra oslaví své 3. narozeniny a tímto bych chtěla popřát všem našim sestřičkám všechno nejlepší!!!

Jak si tak vzpomínám na Aishulky divoké dětství ani se mi nechce věřit, že je to teď taková holčička moje hodná!

Také bych ráda dala vědět, že jsem OK, ale trochu zabitá tím psaním diplomky. Ale už to vypadá, že jednou taky s psaním končím, pak se naučim na státnice a určitě to uteče! (Doufám).

Abych to neměla moc jednoduchý, přišla jsem o harddisk v notebooku – s ním o všechny fotky a veškerá data, co jsem tam měla /mimojiné i aktualizovanou verzi diplomky, ale co, už jsem to zase dopsala / Prostě si to užívám se vším všudy.

Dneska mi náladu vylepšilo video od Alči a dlouhána Chesse, na kterém jsou jeho překrásný šedivý dětičky, doporučuju se podívat

A přidávám i video z posledního jarního ježdění v Krkonoších. Teda, na chatu (stojící přímo na svahu v Herlíkovicích) jsme přijeli v sobotu a hned v neděli se v tam konalo ukončení sezóny No co, ve Špindlu jsme si zajezdili taky moooc pěkně. Video dělal Jarda (kdyby vám připadalo, že narozdíl od ostatních jezdím jako šneky, tak se vám to opravdu jenom zdá! )

Video – Šumava

Juliett — Thu, 18 Mar 2010 11:18:30 +0000

Tak dopadlo to podle očekávání, žádný čas, náladu ani sílu jsem na napsání článku nenašla, tak prostě jen věřte, že jsme se měli dobře a jako malý důkaz následující video:

Aishinka už snad dohárala a brzy vám ukážem nějaké jarní fotky… A taky chystáme malé překvapení pro návštěvníky stránek, ale to až se bude travička zelenat

Jdu pokračovat ve psaní diplomky, dneska s tím už prostě MUSÍM pohnout!

Březen 2010

Juliett — Wed, 10 Mar 2010 19:29:24 +0000

Tak dneska vám přinášíme krátké video z dnešní procházky. O víkendu jsem se vrátila z týdenní dovolený na Šumavě a o tom, jak tam bylo krááásně se pokusím napsat nějaký článek. Ale hold až snad někdy později…

BTW: Chess se stal novopečeným tatínkem! Gratulujemeee!

12.-14.2.2010

Juliett — Mon, 15 Feb 2010 13:29:49 +0000

Tenhle víkend jsme strávili u Jardy v Karlových Varech, odkud jsme v sobotu a v neděli vyjížděli na Neklid provětrat prkýnka

Na video můžete mrknout tady:

Přežila jsem… :-)

Juliett — Mon, 01 Feb 2010 14:20:21 +0000

Ahoj, děkuju všem co mi drželi palce a můžu se pochlubit, že to moje nejnáročnější zkouškový je už úspěšně za mnou! Ani nevíte, jakou mám radost. Bylo to spousta stresu, dřiny,.. krev, pot, slzy No ne, zase přeháním… Tak teď už “jenom” se vrhnout na psaní diplomky a v létě si všechno obhájit.

Nebyl vůbec čas aktualizovat stránky, takže se nebudu ani snažit nic dohánět a začnu nanovo! :)

Ze soboty se vyvedlo pár fotek s Aishou, kdy jsme si vyšly na chvilku na pole zaházet s míčkem (od kamaráda Chesstera děkujeme)

Mimochodem – musim to prásknout, Chess bude brzy tátou, ten do toho pěkně vlítnul,.. tak kdyby měl někdo zájem o šedivý chlupáče (a to jako doslova), kontakt je v odkazech!

Mějte se krásně a brzy se snad uvidíme! Co takhle kolem 20.2. ? Třetí únorový víkend,,, Pište, holky zrzavý! :)