Zkoušky vloh – MS Postoloprty

Tak dneska byl pro nás s Aishinkou významný den. Po třech letech odkládání jsme se konečně přihlásili na zkoušky vloh A co přihlásili, my se dokonce zúčastnili! Den pro nás dopadl úspěšně, zkoušky jsme zvládli v I. ceně  s 210 body, nos 4.

Den nám začal už před šestou hodinou ráno, kdy jsem začala nervózně balit všechny věci a házet je do auta. Jeli jsme taky vyzvednout Alču, která nám šla vystřelit, ale hlavně nás celou dobu podporovala a držela mě, abych neutekla. V 8 hodin jsme se sešli v Postoloprtech, velkých plemen bylo 8 (fousci, NKO, výmar a moje maďarka Aishinka , vylosovali jsme si pěkné startovní číslo 5 a kousek jsme popojeli do polí. Když jsme přišli na řadu, tak jsme prohledávali poslední kousek vojtěšky. Abych řekla pravdu, měla jsem strach, jestli se Aishe bude chtít běhat. Přecejenom je to holka fajnová a vojtěška byla mokrá a celý den byla docela zima, takže jsme se obě klepali jak osiky.. Ale kupodivu do pole vletěla a hezky hledala, reagovala na píšťalku a skákála jak srna, aby se tou vojtěškou nějak prodrala. Dál jsme prošli takovou nižší trávou, kde jsme čekali nějakou slepičku, .. ale bohužel nic. Mezitím během hledání zazněly dva výstřely, ale to Aishu nijak nerušilo Na závěr jsme šli do vysoké vojtěšky ještě jednou a hledali u cesty, ale to už jsem cítila, jak Aisha docela uvadá a nechtěla už běhat moc ode mě.. Malinko naznačila nějaké lože, ale na zvěř jsme nenarazili. Od toho se odvinulo i hodnocení rozhodčích – získali jsme čtyři trojky – z vystavování, postupování a klidů před srsnatou a pernatou, ostatní za 4. Abych řekla pravdu, trochu mě mrzí, že jsme neměli na zvěř štěstí, protože Aishe v tomhle ohledu věřím a je škoda, že ho nemohla ukázat… Ale tak mohli se stát horší věci Výsledek je i tak podle mě moc hezký a Aisha je moje jednička!

Po skončení práce v poli nastal přesun opět do klubovny MS Postoloprty a (pro mě i pro Aishu)  dlouhé čekání na výsledky. V 15h jsme se dozvěděli, že jsme skončili na 4. místě, dostali jsme krásný diplom a mohli jet domů Aishinka hned v autě usnula a doma se po chvíli rozkoukávání taky hned hrnula na svůj gauč a spí a spí.. Byl to náročný den, ale stálo to za to.

FOTKY

Oblastní výstava 31.5.2008 Březina u Rokycan

V sobotu nás čekala výstava v Březině u Rokycan, kde jsme se měli sejít s našima sestřičkama. Dianka na výstavu nemohla, protože začalo její dlouho očekávané hárání A tak jsme v kruhu byli s Agátkou a ještě jednou fenkou Ezrou.

Ráno nám začalo dost brzy, cestou (sic tak jednoduchou s jedinou odbočkou ) se mi podařilo zabloudit, když jsme místo na Rokycany jela na Rakovník Ale měly jsme s Ájou čas, tak jsme se aspoň pokochaly přírodou.Dorazily jsme včas a za chvíli už jsme se vítaly s Agátkou a její kámoškou Amynkou (Amy z Rákosového břehu) a hned bylo veseleji. Podpořit nás přišla i Erika, ale nakonec jsme podporu nepotřebovaly. Rozhodčí p. Šimek naše vystoupení v kruhu dost brzo ukončil. No hned co si všimnul toho chybějícího zubu. Bylo z toho vyloučení z kruhu. Tak nás výlet přišel zbytečně trochu draho.. ale co se dá dělat. Pan Šimek je jeden z nejspravedli­vejších rozhodčí, těšila jsem se na něj, protože vím, že Aisha by se mu líbila. Ale hold se zoubkem nic nenadělám. Trochu mě zamrzel postoj p. rozhodčího, ale to tu nechci rozepisovat. Bylo mi to dost líto, tímhle pro nás naše výstavní kariéra byla ukončena.. ale jdeme dál. V kruhu pak tedy zůstala jen Agátka s Ezrou. Agátce se v kruhu moc nelíbilo, ale nakonec vyšvihla s Barčino pomocí i pěkný postoj a získala tak výbornou! Královské vinice mají hold krááásnééé feny, to je jasná věc! Barčo, ještě jednou veliká gratulace!

FOTKY

MVP Litoměřice 24.5.2008

Dnešní den byl opravdu vyčerpávající a proto se budu snažit být stručná.. a hurááá za Ájinkou do postele.. Dneska byla do postele totiž vpuštěna! Za krásnou prezentaci na výstavě.

Den nám začal kolem půl 6 ráno, kdy zazvonil první budík. Bylo jich ještě několik, než jsme se konečně donutili definitivně opustit vyhřáté peřiny. Ájinka čekala asi nějakou zábavu, tak se do auta nahrnula sama ještě před odjezdem a celou cestu pečlivě sledovala. To netušila, jak bude během dne litovat, že se radši pořádně neprospala V Litoměřicích jsme byli za chvilku (konečně nějaká výstava poblíž ) a mohlo začít kochání se pejsky. Standa se teda spíš kochal u stánků, že prej když jsou ty výstavy taková nuda, tak se aspoň pořádně nacpe Nádherných pejsků tam bylo spousta! Naživo jsme viděli i modré výmary, což považuji za pěkný zážitek a můžu si ušetřit cestu do západních Čech Asi u 150 psů jsme si řekla „jééé, takovýho bych chtěla!“ a stejně často jsem Ájince zakrývala uši, aby jí to nevyděsilo.

Naše třída přišla na řadu až po poledni (tušim..) a to už sluničko pařilo, jak jen to šlo. Aisha začínala být dost otrávená, nevyspalá a když jsem se chystala do kruhu, tak jsem jí musela vytáhnout zespod lavičky, kde natvrdo usnula! Ale v kruhu mě úplně odzbrojila svým krásným prezentováním. Běhat se jí sice moc nechtělo (a paničce taky ne ), ale i tak si myslím, že to nebylo vůbec zlé. V postoji stála krásně, vůbec netušim, kde se to v ní vzalo.. Asi ta únava.. (?) Kámen úrazu přišel až při kontrole zubů, kdy nám p. rozhodčí Brabletz oznámil, že jeden zub jí chybí! Byla jsem dost v šoku, protože tohle byla už třetí výstava a na těch předchozích rozhodčí vždy konstatovali plnochrupost.. dokonce i na svodu, jehož posudek má zapsaný v PP. Tak nevim, co si mám myslet, ale zub tam opravdu není. Teď to beru jako svou hloupost, že jsem se o to nikdy víc nezajímala a věřila posudkům rozhodčích. Dřív by se s tím asi pomocí RTG a pomoci zoubkům „na světlo“ možná dalo něco dělat, teď ve 13 měsících se ale ta šance snižuje.. No, nechci nic vzdávat-hned po víkendu zkontaktuju specialistu na zuby a uvidíme, jestli se dá něco dělat… Nakonec jsme dopadli výborně (no fakt!) a i když jsem do kruhu nastupovala s tím, že to bude naše první VD, tak to nakonec bylo úplně jinak.. Aisha získala z osmi fen V3 a p. rozhodčí se nám div neomlouval, že nám nemohl dát lepší umístění a titul-právě kvůli tomu zoubku. Takže rozladění bylo alespoň částečně utěšeno krásnou známkou, z 8 fen to beru jako opravdový úspěch a rozhodně jsme nic takového nečekali! A opět se potvrdilo – pro mě je Ájinka stejně nejkrásnější! V posudku byla vyzdvihnuta „výborná horní linie, typická hlava“ dále „hrudník ve vývinu, končetiny nejsou ještě zpevněny“ a taky zmínka o chybějícím zubu – ovšem v posudku máme napsaný úplně jiný zub, než nám ve skutečnosti chybí! Aby toho jako nebylo málo.. 

FOTKY

Jarní svod LP 12.4.2008 Divoká Šárka

Dnes jsme se Aishou vydali do Prahy na Svod LP. Musím říct, že se mi ráno i s radostí vstávalo, boo jsem věděla, že se potkáme s nějakou tou sestřičkou.. A že se nám to vydařilo! Přijela Erika s Diankou, potom jsme konečně poznali ségry- Rozinku (při vybírání jsem se mezi ní a Aishinkou rozhodovala ) a Airu a podpořit (nebo spíš poškádlit) přijela svoje štěňátka i maminka Sára.Sára – Clea od Želešických lesů:

Aira z Královských vinic:

Počasí ráno sice moc pěkně nevypadalo a docela jsme u všeho toho čekání promrzli, ale samozřejmě když už bylo po všem tom papírování, tak sluníčko vylezlo a aspoň holkám při procházce pěkně svítilo 

Rozinka z Královských vinic (kdybych já věděla pravé jméno..):

Ohaře posuzoval pan Nývlt a myslím, že snad všechny nás mile podpořil. Naše fénečky se mu líbily, .. no není se čemu divit, že? Aishe naměřil 58 cm a trumfla tak svou maminku.. Jinak se musím přiznat, že svodu předcházela 14ti-denní intenzivní zatučňovací terapie Ale trochu to pomohlo .. Žebra nám dneska ani na sluníčku nesvítily Hodnocení si můžete prohlédnout zde.

Artemis (Dianka) z Královských vinic:

Fotek mám z dneška spouuustu, tak se na ně můžete podívat TADY.

MVP 17.11.2007 Praha Letňany

Druhé výstavy jsme se zúčastnili na podzim roku 2007 v Praze. A že už je Ájinka veliká holka – byla ve třídě dorostu. Konkurencí nám byla sestřička Agátka, zrzavá princezna Borůvka (Ariska Majlera) a Hugi z Blanenských lesů. Dorazili jsme mezi prvními a za úspěch považujeme už samotné dopravení se na místo. .

Aisha se prvně vezla metrem a následně autobusem, kde se chtěla se všemi (úúúplně se všemi!) přivítat a pomazlit. No naše holčička nezklamala Čekání než na nás přijde řada mi v Pze přišlo opravdu dlouhé. Ale nuda to rozhodně nebyla. Myslím, že se pobavili i ostatní přihlížející, když na okolních loukách viděli prohánět „stádečka“ vižliček. Fandit nám přijela i sestřička Dianka (Tornádo), po dlouhé době jsme viděli i maminku Sáru, sestřičku Ambru.. a prvně jsem mohla poznat i fešáka tatínka Clifa. Jestli jsem si někdy myslela, že Ája je po mamince – tak už si to nemyslím!

Když na nás přišla řada, tak se Aishinka tvářila už poměrně otráveně.. Ale překonala se, proběhli jsme se v kruhu a po krátkém přemlouvání dokonce zaujmula i jakýs takýs postoj (Musím se přiznat, že jsme nestihli doma nic moc trénovat a přípravu jsme podcenili, ale na Ájinku je spoleh!) Posudek zněl: „Výška 57cm, chrup úplný, skus nůžkový, mladá fena vyššího rámce, dobrých linií a korektního zaúhlení. Klidná povaha, standardní srst.“ Šak aby povaha nebyla klidná, když chudinka musí několik hodin čekat na pár minut v kruhu Známe lepší zábavu! S oceněním Velmi nadějná jsem si prvně odnesli i žlutou stužku (Jupííí!) a v pořadí jsme skončili na čtvrtém místě. Vyhrála naše úžasná sestřička Agátka, které jsme to moooc přáli! (No komu jinému, než rodině!)

Do příštích výstav musíme určitě trošku přibrat(samozřejmě jen jedna z nás!), protože je Ájinka pořád takovej nohatej puberťák, ale pro mě je stejně nejkrásnější! Jsem moc ráda, že jsme mohli potkat zase spoustu úžasných vižliček a jejich neméně úžasných majitelů! 

Za fotky děkujeme Barče od Agátky a Pétě od Boríty!

MVP 6.10.2007 České Budějovice

6.10. jsme se s Ájinkou vydali na Mezinárodní výstavu do Českých Budějovic. Byli jsme ve třídě štěňat – pokračování v dorostu nás čeká 17.11. v Praze! :o)

Dne 6.10. 2007 jsme s Ájinkou vyrazili na naši první výstavu a že nejsme žádné troškařky, tak rovnou na mezinárodní! Nemusím snad říkat kolik probděných nocí tomu předcházelo,.. což o to, Ája má spaní dobré.. Ale já? :o) 

Vůbec jsem nevěděla, jak taková výstava probíhá a i když jsem už měsíc předem přečetla všechny možné rady a diskuze, jak se dobře připravit-byly to nervy. Samotné cestování do Českých Budějovic nám zabralo několik hodin a Aisha už asi tušila, že to nebude obyčejný výlet. Do penzionu jsme dorazili v pátek něco po půlnoci a moc ráda jsem se s Ájinkou podělila o postel, aspoň byl klid a co já sama na tom velkým letišti?!

Ráno jsme spolu s kamarádem Binkym (labradorský retriver Borgi Glarika) a jeho smečkou vyrazili… No tam bylo pejskůůů!! A některý i moooc pěkný, ale po tom, co jsme pochválili Binkyho za krásné VN2 (odbyl si to hned brzy ráno.. to my si ještě počkali) jsme se zaparkovali u našeho výstavního kruhu a kochali se pohledem na ty krásné lovce. Aishu jsem občas vzala blíž, aby dobře viděla, jak má stát a nezlobit.. Ale asi si o mně myslela svoje. Milou společnost nám dělali kamarádi z Lučkovic, sestřička Agi a její spolubydlící Amy a taky další ségra-pro tentokrát i soupeřka- Dianka.

Byl to krásný den, už jenom kvůli tomu setkání bych jela zas. Ale nebyla by to Ája, kdyby nepřekvapila. Tentokrát dokonce mile! Tajně jsem v to doufala, ale spoléhat se na náhody opravdu nedá. Jen co jsme vešli do kruhu, tak ta moje zrzavka zvedla hlavičku a hrooozně elegantně se tam probíhala. V postoji potom taky stála a ani se nehla. Moc jsem jí nechtěla trápit s rovnáním nožiček, byla jsem ráda, že tak pěkně stojí a neprotestuje. Shaak z toho dlouhého čekání a hrátek se ségrama byla asi pěkně unavená. :o) Od pana rozhodčího Šimka jsme dostali pěkný posudek a jedničku (jako ve škole Ze samé radosti jsem se (asi v pomatení smyslů) přihlásila i na MVP Praha, kde se v kruhu potkáme s Agátkou.. Teď už mě zase přepadá nervozita, že postoj necvičíme a jak tam asi budem bojovat Ale jsme holky statečný a nevzdáme to předem! Takže 17.11. v Praze :o)

Posudek z 6.10.2007 ČB: Fenka proporcionální, s dobrou hlavou, po přezubení, kvalitní osrstění bez bílých znaků, velice hezky se prezentuje, bez hrubých vad.

Výcvikový tábor Lučkovice 9/2007

Víkend 21.-23.9.2007 jsme si s Ájinkou opravdu užili, jeli jsme se totiž něco přiučit od zkušenějších psů a hlavně jejich páníčků. Cestou do Lučkovic jsme vyzvedli sestřičku Agátku-jéé to bylo vítání, ségry se teda nezapřou!-a statečně jsme jeli dál. To jsme totiž netušili, jaké nás čeká bloudění. Asi zkouška odvahy.., ale s pomocí Věrky (uspěšná chovatelka feňat na telefonu jsme to nakonec zvládli. Dostali jsme společnou chatičku a Ájinka byla moooc ráda, že zase vidí svou ségru, prostě někoho taky tak praštěnýho a zlobivýho a hyperaktivního. Pro ní není nic horšího než pes, který nemá chuť si hrát! Před večeří jsme stihli ještě první seznamovací krátké cvičení, Aisha nezklamala.. Celou dobu úpěnlivě škemrala a kňučela, že teď teda nééé, že teď chce být se ségrou. Chvílema jsem si říkala, co tam ten víkend budu dělat, když můj pes nevidí-neslyší a celou dobu jenom hypnotizuje svojí zrzavou kopii.. Ale pořád nám někdo chyběl. Přece další ségra! Dianka s paničkou přijely později a bloudily (po tmě-to bych asi už vzdala!) ještě dýl než my. Ale naštěstí se velké setkání nakonec mohlo uskutečnit. Noc to byla divoká. Musim říct, že tuhle páteční party ale měly v rukou spíš ty naše dračice. To jen abychom jim tam nepřekáželi, tak jsme šli k ohýnku, povídat, poslouchat, nacpávat si bříška a popíjet.

Druhý den nás čekalo cvičení trochu delší a Aishinka se kupodivu začala chovat tak, jak ji znám. Zase si vzpomněla, že se máme rádi a že je občas dobrý se ujistit, že na sebe vidíme apod. :o) Ve skupince jsme byli s těma našema nejúžasnějšíma spolubydlícíma-Agi a Di, další vižličkou Daky (Dakota Lavare Moravia), bíglí fešandou Andulkou a pejskem, který určitě nebyl ohař a u kterého jsem teď zapomněla jméno Nemůžu také zapomenout poděkovat nejdůležitější člence Janče a fešakům Tinovi a Adískovi. Občas jsme mohli uslintnout, když nám ukazovali, jak to má vypadat. Měli jsme možnost procvičit přivolání (jéé a jak se Áje nechtělo, když mohla chvíli zlobit se ségrou-teď už jedno jakou, obě byly super! :o)), chůzi u nohy, taky jsme začali učit down! (a to je teda pro Áju největši vopruzzz, bó komu by se chtělo ležet na zemi s hlavou mezi tlapkama?!) a mohli jsme si očuchat mrtvého ptáčka-orebici. To jsem teda nechala na Aishe, voněl jí víc, já bych to neocenila.Na jiném živém ptáčkovi jsme si zase ukazovali vystavování a bylo toho mnohem víc, ale panička má hlavu prázdnou..

Když jsme měli volno, tak se naše holky většinou věnovaly především velkým bitkám, honičkám, tahanicím.. Byl na ně krásnej pohled! A hlavně-kdo si hraje nezlobí. Po příjezdu Aishinka vydržela prospat skoro celé pondělí. Ani si nevšimla, že jsem mezitím už válčila ve škole (a to se obvykle neobejde bez velkého kňučení a demolování pelíšku-ne toho Ájinýho, ale toho jejich majitelů-včetně židlí, sešitů, knížek.. Příště se budeme snažit určitě jet zase, protože jsme poznali spoustu milých lidí, Ája byla nadšená ze všech.. tolik kamarádů jen tak běžně totiž nepotkáváme :o) Dostali jsme spoustu inspirací k výcviku a hlavně chuť, protože při pohledu na zkušené psy, jak jim to jde a jak krásně poslouchají.. Nádhera!